Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
David Eugene Edwards je tým človekom, ktorého si chcete vypočuť na pravidelnej báze. Bez ohľadu na vaše spirituálne preferencie sa totiž pri jeho hudbe cítite tak, ako sa musí cítiť kresťan, keď sa dodatočne zúčastní omše, ktorú nestihol v nedeľu. Čo na tom, že skvelé texty častokrát nevnímate alebo sú príliš metaforické! Počúvať WOVEN HAND je ako dosiahnuť zmierenie s vyššími silami.
„Refractory Obdurate“ nebol zlý album. Keď však prvé sekundy novinky patria bzučiacej gitare a rýchlemu klusu bicích, aby všetko preťal výkrik „Run! Run brave, run!“, je to ako keď astmatik plným nosom naberie čerstvý horský vzduch. Umiestniť hneď za ňu zhúlenú, v zjavnom poblúznení zloženú „Swaying Reed“ je zasa perfektná dramaturgia, ktorú si náročnejší poslucháč môže užiť rovnako ako skladby samotné.
Edwards urobil za predošlým tak trochu rozpačitejším albumom čiaru. Nielen po zvukovej stránke sa „Star Treatment“ smelo môže porovnávať s „The Laughing Stalk“. Myslím, že z pohľadu celkovej koherentnosti ho aj prevyšuje. Neobsahuje totiž výplne ako bola napríklad „As Wool“ alebo minule „Salome“. Z novodobej „tvrdej“ éry WOVEN HAND je „Star Treatment“ zatiaľ jediný, ktorý si vypočujem bez preskakovania skladieb a s chuťou aj viackrát. A to je suverénne najdlhší.
Potešiteľnou a s otvorenou náručou vítanou „novinkou“ je zanechanie experimentov s efektovým mikrofónom a absolútny návrat k čistote a bezprostrednosti toho klasického. Akoby „Evženovi“ pri triezvom zhodnotení nového materiálu podrástlo sebavedomie a snáď usúdil, že s tak silným arzenálom je skrývanie sa za barikády efektov zbytočné. Užívajme si jeho jedinečný neskreslený hlas, kým ho to opäť nepustí. Prirodzenosť nateraz zvíťazila.
Nedá sa pritom povedať, že by hral na istotu – mantrická exotika „Crook And Flail“ a predovšetkým marihuanová neuchopiteľná ťažoba „Swaying Reed“ zanechávajú tak potrebný dojem skladateľského posunu a hlavne chuti začať znovu experimentovať s obsahom, nie iba s formou.
Keď aj necháme stranou takéto inteleguánsky - akademické reči všetkých, ktorí vyložene chcú ísť hlboko pod povrch, „Star Treatment“ vie byť zaujímavý aj pre prvú signálnu sústavu. Samozrejme, aj tu je bariérou (ne)schopnosť okoloidúceho vžiť sa do rockového étosu. Tá rozhoduje, či dynamické („Come Brave“, „Hired Hand“), podmanivé a sugestívne („Go Ye Light“, „Five By Five“) exempláre tej najlepšej denverskej americany zapôsobia pozitívne.
S potešením zisťujem, že jediná skladba tu nie je nadbytočná a každá časom odhalí, čím si miesto na novinke zaslúžila. Tklivá balada „The Quiver“, v druhej časti meniaca sa na pravú rock´n´rollovú divočinu poháňanú tribalovo cválajúcimi bicími. Nenápadný marš „All The Waves“ so záverečným extatickým gitarovým väzbením, pozitivistická „Golden Blossom“ zasa najviac pripomína oslobodzujúce svitanie po dlhej nočnej more.
„Star Treatment“ je viac než len ďalším albumom WOVEN HAND, a teda lepší, než predošlá nedotiahnutá a nevyvážená nahrávka. Edwardsovi tvrdší, zemitejší prejav v posledných rokoch chutí. Ak nachádza potrebné suroviny, vody mu stačí len málo. Vývar sa zmenil na chutný krém, ktorý zasýti. Predovšetkým skvelým pocitom z hodnotne stráveného času nad touto necelou hodinkou hudby.
1. Come Brave
2. Swaying Reed
3. The Hired Hand
4. Crystal Palace
5. Crook And Flail
6. The Quiver
7. All Your Waves
8. Golden Blossom
9. Go Ye Light
10. Five By Five
11. Low Twelve
Diskografie
Refractory Obdurate (2014) The Laughing Stalk (2012) Live At Roepaen (DVD) (2012) Black Of The Ink (EP + kniha) (2011) The Threshingfloor (2010) Ten Stones (2008) Puur (soundtrack) (2006) Mosaic (2006) Consider The Birds (2004) Blush Music (soundtrack) (2003) Woven Hand (2002)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Glitterhouse Records Stopáž: 53:49
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.